Příběh o prasátku Příběhy

Když jsem se dozvěděla, že Alenka má domácí prasátko, musela jsem ho vidět a samozřejmě taky nafotit. Dosud jsem neviděla žádné domácí prasátko, tak jsem se strašně těšila. Pepánek je na živo děsně vtipnej (alespoň mě to tak připadalo). Je jako pejsek, jen místo srsti má štětiny… a musím říct, že po prvním pohlazení pro mne byly právě ty štětiny velký nezvyk. Byl vymydlený, naolejovaný a celý voňavý. Pokaždé, když jsem si ho pohladila, musela jsem se smát nahlas a culit se, jak jsou ty štětiny vtipný a prostě jiný, a tak mě to prasátko, který už není žádný drobek, naprosto uchvátilo! Ten čumák…ten tlustý krček…ta kopýtka…ten zakroucený ocásek…a ty různé flíčky na srsti…no museli byste ho vidět na živo!

Tady je vidět, jaké má Pepánek číro.
To by bylo, aby Alenka nevymyslela něco extra. =)

Přála jsem si, aby se pak pořádně vyválelo v blátě. Alenka mě předem upozorňovala, že to asi neumí. Myslela jsem si „haha, prý neumí“. Nojo, jenže on to opravdu neumí! Za celou dobu procházky si od čmuchání akorát zašpinilo čumák a kopýtka a pak se šlo opláchnout do louže. Nechápala jsem to a pořád jsem si říkala, že to přijde, že se pořádně vyválí… jenže ono se opravdu nic takového nekonalo. Pepánek je domácí mazel a člen rodiny. Alenka ho sestře darovala k narozeninám. Byl mrňavý s velkou mašlí kolem krku. Představte si, že si moc přejete prasátko a k narozeninám dostanete krabici, a když jí otevřete, kouká tam na vás právě tohle (tenkrát mrňavé) prasátko s obrovskou mašlí. To muselo být roztomilé překvapení! Ostatně obdivuji lidi, kteří mají energii se starat o domácí mazlíčky jako je Pepánek.

Takhle dopadla spousta mých fotek. To mě naučilo držet celou dobu foťák ve výši ramene, jinak bych měla sežraný foťák.
Alenka "On se o mě drbe" a měla záchvat smíchu
Cestou si vzalo suvenýr.

Backstage: Jak dostat prasátko na lávku.

Po dobrém to dlouho nešlo.
Přenést ho v náručí byla tutovka.

Oba se usmívali. Pepánka to ale po vteřině přestalo bavit a zdrhal hlava nehlava, po lávce to moc nevybral a padal na svah u potoka, naštěstí se mu nic nestalo a zdrhal dál. Byl to šok a já to ještě chvíli rozdýchávala. Ale ta fotka na lávce nám vyšla, Pepánek je celej, je to dobrý.

Mravenec si vzal Alenku jako taxíka.

Výjimečně jsem i já před objektivem, ale tohle jsem si nemohla nechat ujít. I já jsem musela mít fotku s Pepánkem. =) Děkuju, Alenko, za vyfocení.

Tady je dlouhej jako autobus. ;)
A už si to štrádujeme domů...
... s přestávkami. ;)

Komentáře

Na e-mail vám budou chodit upozornění na nové zprávy. Váš e-mail nebudeme nikde veřejně zobrazovat.
Nebo se přihlásit přes